Jsme víceméně dobrými nebo špatnými příznivci tréninku. Jsme víceméně dobrými nebo špatnými zájemci o trénink, začátečníky a v nejlepším případě snad i žáky. Buďme pamětliví slov Ježíšových, který nabádal své druhy, aby jej ani sebe nenazývali mistry, neboť jediný mistr náš je na nebesích.
Přesto některým stále straší v hlavě a mají pořád problémy s tím, že druzí nejsou dokonalí, že nejsou mistry a dokonce ani řádnými příznivci tréninku – zájemci, začátečníky a žáky. Považují se snad ve skrytu své duše za zneuznané a dokonalé mistry oni sami? Jsou naštvaní, že to druzí na nich nepoznali?
Zajistit organizačně trénink je velmi náročné, přesto se najdou tací, kteří se této organizace nikdy neúčastnili a nezúčastní, kteří se na organizační práci druhých pouze přiživovali nebo přiživují, kteří dokonce bývají i jejími sabotéry a rozbíječi.
Jen nutné znát cvičební proces z obou stran – jak ze strany cvičence, tak cvičitele nebo trenéra. Jinak nejsou projevy nesnášenlivosti, nenávisti, trucování a jiné reakce na místě.
Náš trénink funguje v režimu amatérské tělovýchovy. Nikdo není nucen, aby se jej zúčastňoval. Pokud tak dříve nebo nyní činí, měl by mít vůči druhým nějaký respekt, a případně dodržovat určitou úroveň komunikace, aspoň občanské. Cvičitele nebo trenéra si mohou cvičenci vybrat sami. Přesto se zdá, že náplní některých ukřivděných jedinců, kteří stále trpí nedospělými traumaty, názory a motivy, je otravovat život druhým.
Pokud někdo dochází na cvičení vedené nějakým cvičitelem nebo trenérem, musí si na nějaké to nepříjemné otravovaní a šikanování zvyknout, neboť to je to náplní práce trenérů i cvičitelů. Náš trénink je vojenského charakteru, a proto se cvičenci musí snažit podvolovat určité kázni. Jinak není možné trénink provozovat.
Je velmi mnoho těch, kterým trénink pomohl v občanském životě. Například vystudovali vysoké školy. Často získali díky tréninku a jeho kázni i lepší postavení v zaměstnání, a tak podobně. Velmi často však bývají nevděční. Mnohdy se obracejí k metodě našeho tréninku zády, posmívají se a pomlouvají bývalé spolucvičence, cvičitele a trenéry.
Trénink nesplnil jejich očekávání, mnohdy velmi dětinské. Bývají uražení, zapšklí a nepříjemní. Patrně nikdy své motivy a očekávání nepřehodnotili, ačkoliv je to nutná podmínka našeho způsobu cvičení.
Jinak jsme všichni většinou milí, dobří a přátelští lidé, kteří obvykle rádi pomohou druhým, ale námi špatně pojatý trénink z některých z nás někdy učinil osoby ukřivděné, nevděčné, hašteřivé, zlé a jinak nepřátelské. Nebo že by náš trénink byl naopak správný, protože vyplavuje na povrch denního vědomí temná zákoutí podvědomí?
