Racionální předsevzetí příliš nebo vůbec nefungují. Jsou suchopárná, neživotná a mrtvá. Týkají se pouze racionální složky bytosti moderního člověka, zatímco její tělesná složka tuto duševní složku zcela ovládá. Moderní člověk je zmutovaný. Především se vyznačuje závažným odpoutáním duševní složky své bytosti od tělesné.
Obě zmíněné složky u civilizovaného člověka žijí na sobě víceméně nezávisle (autonomně). Přímo spolu téměř nekomunikují. K jejich spojení dochází prostřednictvím přemostění (bypassu), které ovládají jeho hospodářští uživatelé (parazité). K ovládání obou složek chybí modernímu člověku příslušné vědomí, kterého byl v raném věku zbaven duševní kastrací, kterou nazýváme výchovou, vzděláním, civilizací, domestikací i jinak.
Duševní kastrace se však netýká pouze moderního člověka. Je to proces pokračující od dávnověku, o němž nás informuje například již samotná ústava naší západní civilizace, kterou je Starý zákon (Genesis). Procesy civilizace, domestikace, degenerace a genocidy lidské bytosti nejsou tedy vůbec nijak nové. Souvisejí s námi od vzniku našeho vesmíru. Pouze jsou novými jedinci znovu nově objevovány, zatímco čím dál větší část společnost těmto procesům stále více živelně podléhá.
Nadmíru se trápit a pozastavovat nad realitou civilizační degenerace a genocidy moderního člověka a společnosti není příliš účelné. Spíše by nás mělo zajímat praktické řešení naší neblahé situace.
Aby racionální předsevzetí, duševní rozhodnutí, bylo účinné, je nutné jej doplnit vhodnou složkou pocitovou (silovou). Její působnost spočívá v usměrňování pocitových sil, které se projevují jako duševní stavy či nálady. Nebo je možné postupovat opačným způsobem, a napřed usměrňovat pocitovou složku (náladu), a posléze se věnovat praktickému naplňování nepříjemného racionálního rozhodnutí. Smyslem těchto opatření je překonat disproporci mezi duševním rozhodnutím, předsevzetím a jeho tělesným vyplněním.
Pro západního člověka je překonání rozporu mezi duševní a tělesnou složkou jeho bytosti obtížné, neboť most, který překlenuje rozpor mezi duševním a tělesným extrémem lidského organizmu, západní kultura z jakýchsi záhadných důvodů neuznává. Tímto mostem je ve východní kultuře všeobecně respektovaný koncept vnitřní síly.
Jednostrannost západního člověk spočívá v mechanické inklinaci pouze k jednomu z obou uvedených extrémů. Rozpolcenému západnímu člověku schází mezičlánek mezi extrémy, ve kterých se neustále zmítá. Stal se z něj necitelný kus suchého dřeva, které se rozhoří pouze přičiněním zevních psychických a emočních příčin. Nebo hoří neustále, a pouze má občasné racionální výpadky, aby doplnil pohonné hmoty ke svému hoření.
Navržené řešení je metodou jistě dlouhou a obtížnou, která vyžaduje zejména vytrvalost, než se vytvoří či vynoří další příslušné vlastnosti a schopnosti. Ostatně cesta dolů byla také obtížná a dlouhá. A nakonec, nebude cesta nejdelší paradoxně možná tou nejkratší?
———————-
Poznámka: Víme, že východní tělovýchovné systémy (např. yoga, válečnictví aj.) vyžadují tzv. provedení tělem (důkaz tělem), zatímco Západ se sebeoslavně zcela utápí pouze v provedení duševním, a považuje za vrchol dokonalosti pouze důkaz logický.
