Jedinou šancí, jak pohnout vývojem k lepšímu, je změna povahy (karmy). Ale to je zrovna přesně ta záležitost, o kterou nemají lidé vůbec žádný zájem. Oni chtějí pouze svoji povahu uplatnit.
Povaha je pohonná síla, která nás pohání životem, i když zdánlivě stagnujícím. Jsme povahou. Povaha sebe sama změnit nechce, pouze se chce uhájit a uplatnit.
Napětí povahy nám skýtá existenční jistotu. Bez povahy bychom nemohli reflektovat objektivní realitu. Zmizela by nám a naše existenční jistota s ní.
Co na tom, že bezpovahovost je pravým stavem samadhi. Nikdo přece nehledá za cenu osobních obětí a sebetrýznění nějaké osvícení a poznání. Každý si přece připadá se samozřejmostí sobě vlastní dostatečně inteligentním, chytrým, obeznalým sám, a nepátrá, kde se v něm ta suverénní jistota bere.
Ona jistota pochází z objektivní reality, a její mrtvý odraz jako odvozený sekundární jev nemůže přece nijak pochybovat o primárním jevu, který je podstatou jeho zrcadlově blikající existence.
Jako moderní civilizovaní lidé jsme patologicky zatíženi pozorováním objektivní reality, zejména sledování druhých, a nikoliv sebe. Jsme tedy barbary, jakých zde dosud v našem světovém údobí nebylo, pouze v ruce třímáme atomový kyj, který považujeme za důkaz svojí evoluční vyspělosti a nadřazenosti nad vším. Bez něj jsme obyčejnými pitomci.
Je to příroda (povaha) v nás a kolem nás, která vytváří onen apokalyptický nástroj. Je to ona, která nás žene do naší vlastní zkázy pomocí vyspělé vědy, techniky, digitalizace, informačních technologií, a umělé inteligence.
Inteligence pochází z hmoty. Nepochází z nás, tj. z pouhých odvozených jevů, které hmotu automaticky a mechanicky reflektují. Nebo respektive, je to hmota, která sebe sama skrze nás reflektuje. My jsme odjakživa mrtví.
Nikdo nám přece vůbec nijak nebrání, abychom uvedenou tézi, vyvrátili a dokázali její neplatnost. Pokud se o to pokusíte, váš pokus je předem marný. Vás totiž vůbec nijak nenapadlo, abyste onu tézi vyvrátili. Impulz k tomu vzešel z hmoty – z její druhé dimenze, kterým je text tohoto článku. A je záhadou, kdo jej vlastně napsal? Nebyli jste to vy?
Jeřáb nebo čáp je symbolem dokonalé rovnováhy, v některých kulturách symbolem moudrosti. Naší zpustlé a bohapusté civilizace se to jistě netýká.
Nám, vzdělaným, racionálním a inteligentním lidem připadá velmi hloupé, bláznivé, trapné a pošetilé, že bychom cvičili tělesně pozice čápa. Zničilo by to naši sebeúctu.
