Někteří čtenáři si možná nedali pozor na upozornění, které se týkalo zápasového cvičení na 8. kyu. V prvním odstavci článku je upozornění na oficiálně první STARÝ Zkušební řad karate (1971), který byl v principu lepší než nové zkušební řády (utajená otázka pro informované).
Kdo viděl některé zkušební řády nové a cvičence, kteří se pokoušejí předvést cvičební projev podle jejich notové osnovy, musel si povšimnout jejich informační zátěže mysli. Zatímco u starého zkušebního řádu byly kombinace technik jednoduché či jednodušší (2-3-4 techniky) a dávaly nějaký smysl, u nových řádů bývají kombinace složité (5-7 technik) a smysl nedávají. Snad je lze využít ke krkolomným nácvikům nějaké akrobacie, ale žádné praktické uplatnění nemají, zvláště, kdy cvičenci nezvládají, ani jednoduché techniky, ze kterých se ony nové kombinace skládají.
Je zde narážka na zásadní problém praxe, kdy první, co v nastalé nejistotě krize zmizí, je paměť. Všechny špatně naučené techniky vypadnou z paměti, pokus o jejich provedení nahrává nepříteli. Složité a nesmyslné kombinace pohybů nelze provést, a vydávají obránce všanc soupeři – de facto se jimi porazí obránce sám. Pokud jsou techniky (reakce) nahrané do podvědomí jako podmíněné reflexy, fungují pouze proti slabšímu soupeři, nikoliv proti silnějšímu protivníkovi, nebo dokonce proti početní přesile – což je proti principu karate.
Na tomto příkladu lze vidět podléhání rozkladu moderních způsobů tréninku karate, které je svojí podstatou cestou ke geniální jednoduchosti a prázdnotě (kara). Druhý odstavec je nápovědou.
V třetím odstavci je uveden problém unipolární mysli, schopné udržet v sobě pouze jeden objekt, respektive pouze jednu část/stranu objektu, což je duševní nedostatečnost a choroba, která neumožňuje „stát dvěma nohama za zemi“ (dvěma), což je podstatou tréninku karate – střehy, postavení, pohyby vyžadují uvědomování si nohou (obou).
Čili není vůbec námitek proti „mezinárodnosti“ či „internacionalizmu“, ba právě naopak, ale jsou námitky proti propadání zevním vlivům při absenci podržení si vlastní suverenity. Například v případě zápasu, soupeř ztratí sám sebe, a vyběhne vstříc svému protivníkovi, který jej porazí. Pokud se to týká jedince, rodiny, občanů, národa a státu, katastrofa je na světě. „Opustíš-li mne, zahyneš!“
V čtvrtém odstavci je uvedeno, že tajemnost nevědomosti se vytratila. Nevědomost (kara) je pravým stavem karate. Beznázorovost je pravým stavem satori. Tajemnost nevědomosti se vytratila, a spolu s ní i nejlepší motivace tréninku či poznání. Motivace, které dnes panují a ovládly veřejnost, se překonávají ve své stupiditě, které hloupému davu tak imponuje. Jelikož je tajemně skrytá v podvědomí, neměli bychom si být jistí, že jsme jí prosti a že nejsme příslušníky davu.
A takto je tomu víceméně u všech článků publikovaných na PS. A hlavně je tomu tak u mediálních informací a zpráv, u kterých není jejich skutečným účelem, abyste jim věřili nebo nevěřili, ale abyste jim sedli na lep, abyste ztratili druhou nohu a stali loutkami a otroky.
Náš zapsaný spolek PS se pokouší, abyste/abychom se učili nenechat se opít rohlíkem. Moc vděku si za to však nezískává, spíše naopak, neboť svět chce být klamán, a k čemuž se váže jeden z následujících odstavců či duševních podstavců. Pokuste se sami proniknout k jádru věci. Článek je plný návodů zjevných i skrytých. Není žádným stěžováním si, ale pouze konstatováním choroby a předkládáním pozitivních návrhů jejího léčení.
