Před čtením tohoto článku, byste se měli poradit se svým lékařem, psychologem, sexuologem a jinými odborníky. Jako mrtvý inventář tohoto mrtvého světa, nemáte vlastní život. Jakýsi odlesk života vám udělují věci svým skrytým životem.
Název článku je se vší pravděpodobností ukradený autorem neznámému autorovi, za což se autor omlouvá. Co ostatně v tomto vesmíru není ukradené? Tento vesmír neobsahuje nic původního. Vše je v něm vykradené jako v České republice.
Česká republika obrácená naruby je celým světem. Všechno v tomto světě je zadlužené, žije v přítomném napětí dluhu mezi budoucností a minulostí. Tento svět je dluh.
Život je ukradený smrti, smrt je ukradená životu, život je smrt, smrt život, a tak bychom mohli rozvíjet původní myšlenku či aktuální pozorování dále. Nás zde však zajímá utajený život věcí, které považujeme za mrtvé, ačkoliv nám udělují svojí existencí život, sílu a inteligenci.
Bez mrtvých věcí bychom byli mrtví. Příkladně takový automobil. Nebýt automobilu, lidé by neusilovali o jeho získání. Netoužili by po tom, aby je oživil. Vpravdě je to automobil, který vyrábí sám sebe skrze mrtvé stíny tohoto světa, které nazýváme lidmi. Je to automobil, věc, která tvoří sebe sama, uvádí se do silničního provozu a případně se rozmlátí i řidičem o strom u silnice.
Samopohyb (automobil) usiluje o nepohyb. Samopohyb byl ukraden nepohybu a stejně je nepohybem. Možná se to zdá zamotané, ale co není zamotané? Hmota je přece zámotek. Její odvozená kopie, fiktivní subjekt nazývaný člověkem, ji nemůže jako objekt nijak pochopit.
Nebýt šifrovaného sdělení pomocí abecedy, nepřečetli byste si tento článek. Je to článek, kódovaná myšlenka, která skrze vás čte sama sebe. Je to článek, který vás probouzí k odvozenému životu. Jinak jste mrtví, neexistujete. A nemusíte se nijak trápit utrpením, které nazýváte životem, ale které je pouze skrytou souhrou věcí a jejich prostorového odrazu, který nazýváme vědomím, člověkem, lidmi…¨
Myšlenka není žádným důkazem existence, ale právě naopak. Myšlenka je sen. Je to napětí (hmota), které produkuje reflexní odraz, který trpí iluzí jedinečnosti. Podívejte se do zrcadla a vyslovte „já“. Pohyblivý odraz v zrcadle bude rychlejší než vy. Bude živější, neboť bude mít vyšší frekvenci kmitání, větší živost, než tupý předmět před ním.
Všimněte si, jak vzniká myšlenka, která chce vzdorovat uvedenému tvrzení – utvrzené iluzi do materiálu, který nazýváme hmotou, respektive, který sám sebe nazývá hmotou.
Že odraz skrytého života věcí řve při každé příležitosti „já“, nic nemění na uvedeném faktu. Nejsou to lidé, kteří jsou „já“ nebo „my“ atd., a kteří hromadí věci, ale jsou to věci (hmota), které hromadí sami sebe. Co je to za důkaz života, když před ztrátou vědomí křičíte: „Já!“
Multimiliardář nevlastní vůbec nic. To pouze imaginární či věcné (fyzické) působky hromadí samy sebe, a ve své kulminaci trpí iluzí „já“. Hmota, zamotaná iluze, tvoří, udržuje a ničí sebe sama. Někteří ji nazývají bohem, jiní vesmírem, a všichni jsou kvůli tomu ochotni vyvraždit sami sebe – správně řečeno, hmota se chce zničit sama sebou.
Hmota podléhá cyklickému pohybu – vzniku, trvání a zániku – jaru, létu, podzimu a zimě. Hmota je napětí, hmota je utrpení. Není-li hmoty (iluze), není bolesti. Bolest by nebolela, kdyby ji nereflektoval její stínový odraz – obyčejná ozvěna.
Máte v tom zmatek, je to zamotané? Není divu, vždyť článek je pouze zámotek, šifrovaná hmota v prostoru D2.
Jako otec jednoho indiánského chlapce, se každého z nás věci skrytě ptají: „Už tomu rozumíš, Prasklá gumo, proč se jmenuješ Prasklá guma?“
/Poznámka: Tento článek je přepisem jedné hudební skladby do abecední soustavy. Jeho autor totiž nezná noty a trpí zanedbanou hudební výchovou. Místo zpívat, jej totiž na základce učili noty. Ministerstvo školství se od dob Marie Terezie domnívá, že pokud naučíme žáky noty, stanou se z nich Smetanové, Dvořáci a jiní hudební geniální skladatelé. Místo toho jsou z nich blbci. Otázka zní: „Za co tam na tom ministerstvu školství ty blbce platí?“ Tento článek je přepisem jedné hudební skladby do abecední soustavy. Povšimněte si refrénu a melodie, která si s vámi pohrává./
