Nelze sloužit Bohu a Mamonu, tvrdí Ježíš v Novém zákoně, a má jistě pravdu. Nejen to, dokonce jako Velký Slitovník a Spasitel nabízí příklad chudé vdovy jako možnost vyváznutí z okovů Mamonu.
Mamon je ovšem také bůh, a tak způsob jak se dostat z jeho područí je nanejvýše obtížný a dokonce i hříšný, neboť je krutě trestán jak vrchností a její ekonomickou tyranií, tak nejbližšími bližními a spolubližními. Již jenom ona hříšná myšlenka podvedení Mamonu, budí u všech jeho otroků nepřekonatelnou hrůzu a děs, které je všechny poslušně nahánějí do ještě pevnějšího obětí v jeho dusivě smrtelné náruči.
Sociální pozice vdovy s dětmi je zajímavá. Jenom omezený nevědomec se může domnívat, že se týká pouze nějaké ženy, které umřel manžel. Aniž to lidé tuší, je to pozice každého občana, který skomírá v okovech ekonomického růstu (útlaku), svobody a demokracie, které již za dob Ježíšových byly svojí nepříčetnou hrůzností nesnesitelné. Pouze díky Mamu (klamu) si jím omámení lidé neuvědomují, že tělem i duší slouží od svého prvního nádechu až do poslední výdechu Mamonu.
Otázka zní, že jestliže je Mamon také bohem, jak jej tedy obelstít tak, aby Bůh nesloužil Mamonu, ale Mamon Bohu? V kontextu křesťanské věrouky je tento problém dosti nejasný, zvláště v případě, když jeho kněží tak rádi káží vodu a pijí víno, a většina věřících, kterými jsou samozřejmě i občané nevěřící, jim to závidí.
Otázku víry v křesťanskou věrouku věřících a nevěřících jen krátce naznačíme faktem, že jestliže je předmět víry u věřícího i nevěřícího jedince stejný, oba jsou věřícími. Jak známo jediným skutečným ateistou je bůh. Ostatní, ať jsou zastánci nebo popírači boha, jsou stejní, neboť věří v předmět jimi zastávané nebo popírané víry. Rozdíl dělá pouze jejich pohlavní rozlišení, které si nijak neuvědomují a které je činí poslušnými Mamonu. Protikladem vdovy je zemřelý muž.
Ještě je možná vhodné připomenout, že gnostické spisy jsou jakýmsi pozůstatkem západního zenového buddhismu (mahayany). Určitě je prakticky nestudujte, nebo vás vaše svědomí bude trestat.
Otázku, kterou symbolizuje chudá vdova, jsme řešili, v naší pospolitosti již velice dávno. Jedno je jisté, čím větší majetek, tím je vdova lakomější. Spořit se nejlépe naučíte u bohatých lidí. A všichni přece chtějí být bohatí, a proto jsou chudí, lakomí, ovdovělí a jejich děti jsou podobně všestranně zanedbané jako oni sami.
Tenkrát, když jsme začali ten problém prakticky řešit, nechali jsme cvičence v tělocvičně dávat cvičební příspěvky, jaké chtěli. Bylo zajímavé, že chudí příznivci dávali příspěvky nejvyšší, a ti zazobaní (bohatí) vůbec žádné.
Experiment se vydařil, ale již jsme jej dosud nikdy neopakovali, neboť nám připadal jako ponižující hanobení lidských bytostí, na které jsme neměli žaludek. Byl to totiž experiment prováděný zevním způsobem. Nechtělo se nám obcházet naše bohaté cvičební příznivce (milionáře), a nabízet jim možnost placení pravidelných cvičebních příspěvků v částce 5 Kč měsíčně.
Asi téměř nikomu z tehdy testovaných respondentů při onom experimentu nedošlo, že by si z něj mohli vzít příklad sami pro sebe, a provádět jej soukromě sami, tajně ve svém občanském a rodinném prostředí. Asi téměř nikdo z těch poslušných otroků Mamonu tenkrát nepochopil, že by se měl učit podvádět své spolubližní, bližní a především sebe sama, jako boha Mamona. Je to jistě velice praktická mystika, bez které všechny další duchovní aspirace jsou obvykle dosti zoufalé.
Jako chudá vdova, si lze vždy dávat na stranu určitý obnos, byť je sebemenší, a investovat jej tak do osvobozování své duše. Již jenom uvědomění si své pozice, je k tomu prvním krokem. Kapka hloubí kámen. A třeba se hráz Mamonu někdy protrhne, byť to bude ve velmi vzdáleném časovém horizontu. Mrtvý musí napřed zjistit, že je mrtvým. Jestliže jsou peníze pouze vnějším symbolem síly, tak kam je upřena, tam působí. Dobře tak tedy těm, kteří ji jako upíři upírají sobě i druhým, ale neupírají ji svému bohu Mamonu.
Na druhé straně, nevyžaduje individuální trénink podvádění sebe sama? Což stále není neschopným cvičencům opakováno cvičební pravidlo, že podvést druhého je snadné, ale sebe sama velice obtížné. Princip individuálního (stínového) tréninku toto podvádění sebe vyžaduje, jako svoji primární podmínku. Jinak je všechno cvičební snažení zcela neúčinné a nikdy nepřekročí hranici omezeného suchopárně skomíravého napodobování (kýče).
