Prapůvodní hlavní účel tréninku karate se rychle vytratil a byl postupně nahrazen účely vedlejšími až zcela opačnými či zvrácenými, které si příznivci, jež k sobě degradovaný trénink připoutává, nijak neuvědomují a ani uvědomovat nemohou.
Nemůžeme od dětí a mládeže, která se dnes převážně věnuje sportovnímu tréninku, požadovat to, co si neuvědomují ani jejich trenéři a cvičitelé. Současní cvičenci, cvičitelé i trenéři procházejí způsobem tréninku, jehož dráhy nasměrovali jejich předchůdci, kteří na tom nebyli o nic lépe, než oni sami, a kteří rovněž podlehli dekadenci jeho původního smyslu, přičemž nečetné výjimky potvrzují toto železné pravidlo.
A tak se všichni příznivci tréninku pouze vezou v scestném proudu vývoje, aniž by vůbec věděli, jak a kam se s ním pohybují. Vše jim připadá v naprostém pořádku, neboť prožitková jízda jim poskytuje senzační zážitky a žádoucí odměny, které je v jejich neuvědomělém přesvědčení a ve správnosti poddávání se unášení proudem pouze mylně utvrzují.
Tzv. bojové sporty východního ražení se staly v očích rozumných lidí záležitostí, která může přitahovat pouze osoby nedospělé, naivní, slabomyslné a ziskuchtivé. Skutečný účel a podstata těchto aktivit byla profanovaná a vulgarizována a tak zůstala veřejnosti i jeho nedovtipným příznivcům skryta a tajná stejně tak dnes, jako před stovkami či snad i tisíci lety.
Vysvětlujte někomu nezkušenému, že mu něco schází, když na potřebu toho, co mu schází, sám nenaráží, a naopak jej jeho pochybné sociální, politické i ekonomické prostředí přesvědčuje a utvrzuje v tom, že je s ním všechno v naprostém pořádku, a že je normální a jedinečný v normálním prostředí. V sociologii a psychologii se tento jev nazývá účelovou manipulací veřejného mínění, jejíž motivy pochopitelně nebývají nijak ušlechtilé.
Při správném zařazení sportovního a bojového tréninku karate do cvičebního procesu, nelze mít proti těmto dvěma vývojovým úrovním tréninku vůbec žádných námitek, ale právě naopak. Mezi sportovní a bojové pojetí tréninku, které tvoří dva určité extrémy, můžeme vsunout ještě další pojetí, kterými jsou pojetí tréninku kondiční, sebeobranné, zdravotní a jiné. Škála možností se tím rozšiřuje, ale nebývá z důvodu nedostatku pochopení, zájemců a příznivců příliš nebo vůbec nijak využívána.
Pokrytí uvedené škály možností souhlasí s názorem původních předchůdců dnešního pojetí tréninku, že cvičení karate zahrnuje celý život, totiž že karate nelze od života oddělit, a naopak. Trénink karate i podobných disciplín je ve své podstatě univerzálního charakteru. S připomínkami toho, se v tréninku setkáváme pomocí různých pojmů a konceptů, jako je například prvotní příčina či nejzazší dokonalost (jap. taikyoku, čín. tachi), nebo vnitřní či univerzální síla (jap. ki, čín. chi) a jiných.
První úroveň původního pojetí tréninku karate se zabývá formou či rámcem (jap. kata), který je u sportovního tréninku produktem vedlejším, u bojového tréninku nabývá víceméně svého hlavního významu, a u tréninku, který nazýváme buddhistickým, je jeho základní podmínkou.
Bojový trénink se totiž zabývá sledováním fyzického nebo imaginárního nepřítele. Taktika (psychologie) boje nám však říká, že kdo nezná sebe a nepřítele, prohraje ve všech bitvách, kdo zná nepřítele a nezná sebe, prohraje v polovině bitev, kdo zná sebe, ale nezná nepřítele, zvítězí v polovině bitev, a kdo zná sebe i nepřítele, tak zvítězí ve všech bitvách.
Ačkoliv zmíněné pravidlo může být pro nezkušené příznivce tréninku ošemetné, postupně v bojovém tréninku nabývá svého správného významu, přičemž primárním činitelem tohoto nabývání správného významu je praxe a nikoliv teoretická znalost. Teorie zde vyrůstá z praxe, uvědomění ze zkušeností, které poskytuje trénink nebo v přeneseném významu život.
Dalšími dvěma úrovněmi původního pojetí tréninku karate je obsah či síla (ki) a mysl (ai). Zmíněné tři úrovně tréninku tvoří základní zadání cvičebního procesu, který se tradičně nazývá cestou (do), a trénink, který se touto zabývá jako cesta karate (karate-dó). Forma (tělo), obsah (síla) a mysl jsou tři úrovně kázně karate, které se nazývají třemi bitvami (sanchin), a které mají jako přípravné období cesty vést k jejím výsledným úrovním vyšším.
A tak trénink karate procházející svými různými mezistupni nakonec splývá s tréninkem zen buddhistickým (univerzálním), který byl jeho prapůvodním a legendárním účelem. A zároveň s tím se minulost pocházející z oblasti legend a mýtů, které jsou kódovanými metodikami tréninku (cesty), střetává s budoucností a přítomností.
