Rozhodně tímto příspěvkem nemíníme politické a občanské poměry v naší maloburžoazní demokracii, ale stav organizmu běžných poživatelů jejích náramných výhod. Není to myšleno ironicky, ale vážně.
Maloburžoazní demokracie skýtá řadu nesporných výhod oproti totalitnímu režimu, jako byl například u nás před rokem 1989 tzv. reálný socializmus (správněji státně monopolní kapitalizmus). Vtip je však v tom, že ty výhody nejsou obyčejní občané nijak využít. Proto ty výhody musí a mohou využívat a čerpat jiní za ně. Nebýt horních 10.000 občanů, nevyužíval by a nečerpal výhod maloburžoazní demokracie vůbec nikdo.
Žádný režim nemůže vládnout bez souhlasu s občanskou společností, nebo aspoň její kritickou částí. Pokud například ČR čítá nějakých 10.000.000 občanů, je logické, že kritickou částí je nějakých 10.000 občanů. Tento poměr je shodný jak u tělesa národního, tak osobního. (V čínském chi-kungu jde u organizmu státu a jedince o jedno a to samé.)
Oněch 9.0900 občanů nebo buněk organizmu tvoří pouze výživný substrát po hlavní část toho i onoho organizmu, který podléhá stagnaci, sabotáži a likvidaci. S tímto podobným jevem či poměrem se u degenerujícího systému setkáváme prakticky všude. Nejlépe se o tom lze přesvědčit při provádění uvědomělých tělesných pohybů, nebo při tmelení kolektivu.
Oněch 90% překážející, stagnující, sabotující a likvidující hmoty (černé) zcela podléhá gravitaci, a tudíž neumožňuje nijak naplnit ony bohulibé záměry, jako je například uvědomělý osobní a společenský život, nebo blaho všech bytostí. Účelem tréninku je tento poměr zlepšit v prospěch člověka, společnosti a těch bytostí (vědomí), ale právě zmíněná černá hmota to však nijak nepřipouští.
Jan Neruda tvrdil, že my bychom vzhůru k nebesům, a jsme zde Zemí spjatí. Ale to byl omyl tohoto našeho velikána. My přece nikam k nebesům vůbec nechceme a nemůžeme. A jsme navíc velmi rádi, že nemůžeme, neboť v podstatě chceme úplně někam jinam.
Nebo, že bychom se mýlili? No, to by bylo skvělé!
