V. I. Lenin napsal známé dílo Stát a revoluce. Pokud známo, nenapsal již žádné dílo Stát a kontrarevoluce. Musíme tak krátce učinit za vůdce bývalého světového proletariátu sami.
Často se kontrarevoluce ztotožňuje s anarchismem, ale takové srovnání je nepřesné, a obvykle vychází z uhrovité pubertální nekázně líné části mládeže. Stát je kontrarevoluce. Stát je represivní aparát určený k využívání, vykořisťování, potlačování iniciativy, pohlavní síly, stagnaci, degeneraci a devastaci lidské bytosti a přírody.
Zatím se v dohledné a nám historicky známé době žádný jiný stát než represivní nepodařilo vytvořit. A jiný si nepamatujeme. Represivní funkce státu neustále spolu s vědecko-technickým pokrokem stoupá, ačkoliv je zakrývána nejapnými názvy jako svoboda, demokracie, lidská práva, blahobyt, prosperita a jinými. Starý karabáč poskytoval otrokům větší volnost než ten digitální. Svět chce být klamán.
Žena a stát je jedno a to samé. Mezi ženou a státem není rozdílu, jsou to spojené nádoby, aspoň v moderní společnosti. Tyto spojené nádoby umožňují existenci nemilosrdného hydraulického lisu, který nazýváme například pokrokem a ekonomikou, a který ždímá z člověka a přírody pot, krev, slzy, sliny, hnis a jiné výměšky.
Povšimněte, si že při poslední změně názvů (1989) a nástupu mnohem efektivnější totality než byla ta stará nebyly argumenty lidového hnutí a převratu nijak zvlášť inteligentní (mužské), ale typicky a přísně ženské (debilní). Jako důvody převratu nebyly uváděny žádné ideové nedostatky a chyby tehdejší státní ideologie marxizmu-leninizmu, ale jako největší neštěstí reálného socializmu (státně monopolního kapitalizmu) byly veřejnosti prezentovány prázdné regály, malá nabídka spotřebního zboží, shnilé pomeranče a výjezdní doložky do zahraničí.
Hlavním objektem manipulace veřejnosti byla cílová skupina z věkové kategorie starých klimakterických žen, respektive tchýní. Byla to tato nejpasivnější společenská síla a kategorie populace (masy), kterou když se podařilo pohnout, tak vše ostatní již probíhalo víceméně samo. Matka ovládá dceru, dcera ovládá muže. Přesným protikladem kategorie frigidních žen, jejich neukojené pohlavní síly a mateřského pudu, jsou synové (mladí muži).
Už víte, proč musel tenkrát zemřít student Martin Šmíd, policejní provokatér, který posloužil k nastartování tzv. sametové revoluce? V jejím pozadí byl chytří hoši, kteří se velmi dobře vyznali v marxizmu-leninizmu, tj. ve zbrani proletariátu, kterou obrátili proti proletariátu. Proletariát se díky vědecko-technické (digitální) revoluci stal zbytečným. Vymřel, aspoň na Západě, a byl nahrazen rozsáhlou střední třídou, blátem na botách každého režimu, které miluje poklesávání do konzumního i bytostného bahna. Nechte jej v klidu zemřít. Netrapte jej jej nějakým rozjímáním nad státem, revolucí a kontrarevolucí.
Někteří biologové by jistě dokázali vysvětlit funkci ženy a kontrarevoluce na bázi DNA a RNA. Muž a žena jsou dva potenciály jedné polarity. Pokud je usměrněn proud napětí od kladného pólu k zápornému, dochází k rozkladu energie (přechodu na nižší frekvenci). Pokud je usměrněn proud napětí od záporného pólu ke kladnému, dochází ke skladu energie (přechodu na vyšší frekvenci).
Pokud není mezi oběma potenciály nastaven správně usměrňovaný a fungující obvod, systém se nachází ve stavu rozpadu a zničení. Nás, civilizované a kulturní lidi, však nic takového nezajímá a zajímat nebude. Za nás vše řeší odborníci. Vzdor tolik vyřvávaným frázím o svobodě myšlení, žádné svobodné myšlení, vnímání a jednání vůbec nemáme. To pouze za nás myslí totalitní systém a pomsta přírody za ním, který nám sugeruje nesmysly o nějaké pofiderní svobodě, kterou zevní vesmír vůbec nijak nepřipouští.
Někteří tvrdí, že dokud nebude přepólovaná žena, matka Země (tělo), že k žádnému skutečnému pozitivnímu vzestupnému vývoji lidské společnosti (evoluci) nemůže zákonitě dojít.
Obecně ženy vykazují nižší práh iniciativy. Jejich iniciativa je odvozená a více omezená, než u mužů. Žena táhne muže. Pokud dnešní muži vykazují nižší míru iniciativy a potenciality, než ženy, a ženy s nimi v tomto ohledu hloupě soutěží, celkové výhledy jsou jistě nepěkné. Špatné konce jsou však určitě správné a jsou v souladu se zákonitým vývojem vylučujícím uvědomělý charakter jeho procesů.
