Vezměme nějaký jednoduchý početní úkon, například čtyřku vydělíme dvěma a dostaneme dvě (4 : 2 = 2). Máme tedy jednu dvojku, ale je záhadou, kam se ztratila ona druhá dvojka? Povšimněte si časové prodlevy, než si vymyslíte nějaký argument, který by vám onu záhadu objasnil.
Nebo vydělíme jedničku čtyřmi a dostaneme jednu čtvrtinu (1 : 4= ¼). Ale kam se poděly ony tři čtvrtiny (3/4)? Nezapáchá zde nějaká zlodějna? Někomu takové úvahy možná připadají hloupé, neboť jak se v podobných případech říká, přece to ví každé dítě v páté třídě základní školy. A protože to vědí školáci v páté třídě, tak a proto je to pravda.
Inteligence veřejnosti prudce klesá s narůstajícím počtem jedinců. Proto na veřejnost zabírají ty nejstupidnější emoční argumenty reklamy a propagandy. A určitý podíl odpíračů, aniž chce, u takových sugescí slouží jako odstrašující příklad. Možná, jste si také všimli, že nevoliči jsou u tzv. svobodných demokratických voleb hlavními voliči.
Potlačování nedůvěry (lhaní, klamání, podvádění) se stalo běžnou součástí našeho každodenního života. Naši nedůvěru potlačují druzí, zatímco my potlačujeme nedůvěru jejich. Všechno je to jenom o víře. život je víra, a víra je iluzí.
Otevřeme-li například nějaký televizní kanál (kanál doslova), snadno zjistíme, že jeho vysílání požaduje od diváků jenom a jenom důvěru, a že potlačuje jejich nedůvěru. Nikdo z diváků by se například nedíval na televizi, kdyby jejímu vysílání vnitřně nevěřil. Přičemž zevně může věřit nebo nevěřit, jak se mu líbí, ale je to marné, neboť vnitřně věří každý i tomu, co popírá.
Ve správné demokracii, se nikdo se o ničem nesmí přesvědčit sám. A ono to v mnoha případech ani nejde, neboť předmět diskuse bývá často tak odborně sofistikovaný, že mu obyčejný občan nemůže rozumět. Musí mu pomoci intuice, ale to není z hlediska systému nijak žádoucí.
Obyčejný občan nemá věřit sobě, ale vybraným odborníkům, které si však sám nevybral, ale kteří mu byli manipulací nastrčeni. Na základě vytříděných argumentů, máte věřit svému zdravému rozumu. Váš rozum bude totiž zdravý, když uvěříte vytříděným informacím na základě pochybných kritérií, zatímco o všem ostatním ztratíte přehled. Jedna pravda dělena několika názory dává pouze jeden názor, který je potřeb obětem vnutit, aby jej vzaly za svůj.
Šalebná hra, která se nazývá životem, výchovou, vzděláním, ekonomikou, politikou, svobodou, demokracií a jinak, prosakuje celé objektivní bytí jedince i společnosti. Pokud tato hra postihuje svým utrpením jedince, je to tragédie, ale pokud postihuje miliony či miliardy lidí, je pouhou statistikou či komedií.
Sedm a půl miliardy lidí, ostatní živé bytosti nepočítaje, děleno sedmi miliardami lidí, dává jednoho člověka. Tím jste Vy, a ostatní lidé Vám právě vypadli ze zřetele. Jsou to pouze abstraktní jednotky, u kterých Vaše mysl momentálně nepřipouští jejich existenci. Aby ony druhé jednotky byly Vaší mysli drahé a například trpěly, musela by Vám o jejich utrpení referovat informační média. Pak by Vaše srdce možná na chvilku, ale jenom na chvilku, ustrnulo. Ale Váš zdravý rozum by ihned přispěchal na pomoc, aby Vás ze vzniklé trýzně osvobodil svými logickými argumenty.
Zmíněné mentální operace jsou obyčejnými podvědomými úkony, jakých denně mechanicky provádíme možná stovky či tisíce. Na rozdíl od nás, obyčejná kalkulačka je provádí mnohem lépe a má více početních funkcí.
Se ztrátou vědomí celku se nesetkáváme pouze v občanském životě, ale u každého civilizovaného člověka při jeho tělesných úkonech, jako je například uchopení nějaké věci. Upnutí pozornosti na nějaký předmět aktivuje vědomí, mysl, sílu a příslušnou ruku, která jej uchopí. Všechny ostatní části celku se vytratí ze zřetele. A navíc, podvědomá reakce na tuto akci, která se ukládá do podprahového rezervoáru, není běžně vnímána.
Řešení zmíněného problému je podstatou tělesné a duševní výchovy při metodicky správně vedeném tréninku. Není to tedy problém nijak odtažitý, ale bytostně velmi důležitý. Pokud nebude řešen, vývoj jedince i společnosti je předem nezměnitelně nalajnovaný. Už nyní ten masakr stojí za to, ale ztráta vědomí celku to u většiny lidí činí perfektně nezjistitelným. A jak všichni odborníci a média tvrdí, máme si to užít. No, tož užívejme si, dokud to jde…
