Tichá pošta (suhari)

Je to taková zcela typická situace, která nastala zrovna nedávno. Před vámi, jako trenérem, stojí nějakých 30-40 cvičenců.

Předvedete jim nějaký naprosto jednoduchý cvik, který nevyžaduje žádných zvláštních duševních a tělesných schopností, a podáte k němu jednoduché cvičební pokyny. A pak je na cvičencích, aby se zadaný cvik a jeho cvičení snažili provádět.

Výsledek je katastrofální. Ani jeden ze cvičenců není schopen napodobit a provést zadaný cvik správným způsobem. A pokud trochu ano, je to omylem, který cvičenec při pochvale okamžitě změní do špatného provedení.

Tichá pošta je známou dětskou hrou, při které si několik dětí sedne do kruhu a postupně si šeptají jedno druhému do ucha nějaké slovo nebo zprávu.

Odesílateli se po přeposlání vyslané zprávy okruhem dětí původně vyslaná zpráva vrací do jeho vlastního ucha, takže se stává jejím konečným příjemcem (adresátem). Přijatou zprávu ve výsledném znění pak oznámí všem dětem nahlas. Doručená zpráva bývá málokdy stejná jako při jejím odesílání.

Hra vyvolává salvy smíchu, a učí děti správnému vyjadřování a kontrole projevu při komunikaci. V dospělosti se jim to může velmi hodit. A to především při orientaci, pohybu a komunikaci v občanském prostředí. Pokud jde o trénink je schopnost reprodukce cvičitelem předvedených cviků cvičencem velice důležitá.

Lidé jsou dnes psychosomaticky tak narušení, že ani při vší snaze nebývají schopni přesně reprodukovat krátká sdělení, která obdrželi v mluvené nebo psané formě. Je to velmi nemilé a nechtěné postižení, které se nejhůře projevuje v obecné neschopnosti populace reprodukovat tělesné formy postavení, poloh a pohybů. Tato zahanbující neschopnost je výsledkem rozsáhlé civilizační degenerace dnešních lidí.

Schopnost reprodukce (napodobování) různých postavení, poloh a pohybů je základní řečí těla všech živých tvorů (tělesnou komunikací). Její obnovení prvním požadavkem cvičebního postupu. Pomocí napodobení je cvičencům poskytován základní materiál k dalšímu praktickému studiu cviků a cvičení.

U uvedeného materiálu příliš nezáleží na jeho kvalitě, neboť jeho hlavním účelem je funkce směrového ukazatele při navigaci cvičenců v cvičebním procesu, která je navádí ke správnému způsobu orientace, hledání a praktického cvičení – tj. zkoumání a chápání formy, obsahu, významu a podstaty cviků a cvičení.

Pokud se podaří alespoň trochu obnovit schopnost uvědomělého napodobování tělesných forem, a zároveň s tím i ovládání vlastního těla, bude to jistě vykročení správným směrem. Obnovenou schopností reprodukce či napodobování tělesných forem (su) je dosaženo první úrovně cvičebního postupu (suhari).

Cvičenci mají být schopni napodobování cvičebního projevu trenérů. A naopak, trenéři by měli být schopni napodobování nesprávného cvičebního projevu cvičenců – měli by být schopni vytvářet zvýrazněné nedostatky jejich provedení cviků (karikatury).

Trenéři musí prakticky znát a ovládat nejen lepší provedení cviků, ale i provedení horší. Musí se dokázat vpravit do stavu svých svěřenců. Jinak jim nemohou příliš prospět. Vnucování lepších (vyšších) forem provedení cviků do horšího (nižšího) psychosomatického prostředí, které je cvičencům i cvičitelům neznámé, se obvykle nemůže setkat s dobrými výsledky. Nedovoluje to stará podvědomá přítěž. Výjimky pocházející v tomto případě z vyhánění čerta ďáblem bývají skutečně velice ojedinělé.

Úplní začátečníci bývají při reprodukci nových cvičebních forem často mnohem lepší, než pokročili cvičenci, kteří mají nesprávným cvičením podvědomě zabudované staré cvičební formy (stereotypy). Starého psa novým kouskům nenaučíš. Ohýbej stromek, dokud je mladý.

Pozor, uvažovali jsme zde o upřímné cvičební snaze cvičenců o napodobení předváděného cvičebního projevu, a nikoliv o  případech cvičenců mdlého vědomí a nevýrazného zájmu, nebo o případech neupřímného odporu (trucovitosti), kdy se z čistě osobnostních důvodů svěřenci a priori staví proti všem snahám svých cvičitelů, vychovatelů a učitelů.