Tlak na změnu

Zdá se, že po dlouho trvající stagnaci a zahnívání přicházejí dlouho očekávané nevratné změny. Nelze se vrátit do předchozího normálu, nic již nebude takové jako dřív, nová normalita nahradí starou. Čas, kdy příští novou změnu bylo možné ovlivnit, vypršel, a události se vymykají jakékoliv možnosti své kontroly.

Čert nikdy nespí, ale český Honza spal a stále spí pořád za pecí. Každé strkání hlavy do písku jednou skončí. Nezáleží na zevních příčinách a následcích strukturálních změn, za nimi leží příčiny a následky mnohem jemnější a hlubší. Pes kouše hůl, která jej bije, ale ruku, která ji drží nevidí, a dokonce ji i podlézavě líže. Nezměníš-li se sám, změní tě změna. Premisy změny jsou celkem známé.

Změní-li se část, změní se i  celek. Změní-li se celek, změní se i část. Změní-li se jedinec, změní se i celá společnost a naopak, změní-li se společnost, změní se i jedinec. Celek je část, část je celkem. Jedinec je společností, společnost je jedincem. Změna jedné částice spouští řetězovou reakci a změnu stavu částic ostatních.

Západně vzdělaným lidem jsou takové předpoklady cizí. Jsou vychováváni a vzděláváni v individuální rozlišenosti, nesnášenlivosti, oddělenosti od celku i ostatních. Jsou utvrzováni v iluzi osobní bezvýznamnosti, kterou má zakrýt bláznovství propukající při kramářských teátrech oslavujících zevní individuality. Žáby jarmareční maškarády se nafukují, kvákají, až prasknou.

Je to zvrhlá pověra a úpadkové náboženství spasitelů, proroků, mistrů, osobností, celebrit, autorit, odborníků, hvězd a jiných velmi důležitých osob (VIP), které má utvrzovat nespojitou masu v přesvědčení o osobní bezmocnosti jedinců, ze kterých se skládá, či je skládána. Čím více se snaží tyto atrapy lidský potěr uctívat a jako své svaté napodobovat, tím více se stává bezvýznamnějším, nedůležitějším, bezmocnějším, spícím, blouznícím a mrtvým.

Na zaklínání prostých jedinců a jejich masy jsou vynakládány nesmírné prostředky. Všichni kouzelníci, kramáři, vyvolávači a jiní kejklíři se mohou se svými kouzly a čárami přetrhnout, jen aby udrželi lidskou hmotu i její částice v hlubokém spánku.

Pokud se změní jedinec, následná změna celku bude jistě z jeho časového hlediska trvat velmi dlouho. Z důvodu urychlení událostí, je pak  snaha zapojit do změny více jedinců zcela logická i správná. Čím více jedinců pracuje na změně, především na změně své vlastní, tím dříve, snadněji a bezbolestněji změna přijde. Je však zásadní otázkou, o jakou změnu má jít. Změna k horšímu je automatická, snadná a uvolňuje reziduální zbytky sil. Většina se jí mechanicky poddává.

Změna k lepšímu je velmi náročná. Vyžaduje obrovské výdaje sil a investice prostředků, kterých se díky předešlému rozkladu, úpadku a stagnaci nedostává. Dnešní lidé nemají žádné ideály. Ty vyšší jim nic neříkají, a tak ony zvrácené (reakční) jim musí jim být záludně a potměšile podsouvány. Je to jistě zcela správné, nebo není-li možná změna přímá pod dobrém, musí přijít změna nepřímá po zlém.

Nepříjemnost změny přímé a nepřímé stojí za uváženou. Je zřejmé, že ačkoliv se zprvu změna přímá jeví jako zcela nemožná a nepřijatelně nepříjemná, následně při krutém diktátu změn nepřímých, takovou již není. Je však již pozdě bycha honit. Promarněné možnosti nelze vrátit, když nadchází vláda přísného zákona selekce. A pak budiž všem země změn lehká.