Ačkoliv bydlel nedaleko, zpráva o jeho úmrtí přišla z Německa. Je to pro naše poměry typické. Totiž to, jak spolu nedokážeme komunikovat, a zprávy k nám nechodí přímo, ale nepřímo oklikou -a obvykle nepřesné.
Vy, kdo jste Tondu K. znali, jistě připustíte, že byl svéráznou osobou, jakých dnes v stereotypním občanském klišé mnoho není. Vy, kdo jste Tondu neznali, nechte si o něm vyprávět od jeho přátel. Jistě se poučíte a pobavíte, a možná i přispějte k jeho stezce dobrých přání.
Jen něco krátce. Začínali jsme spolu cvičit v roce 1970. Měl mohutnou svalnatou postavu, nezdolnou vytrvalost i sílu, vtipnost a přirozenou inteligenci. Byl také jako mnozí z nás po roce 1968 nepřítelem lidově demokratického zřízení, normalizace a reálného socializmu. Činilo mu nelíčenou radost pytlačit v panské oboře.
Nakonec to ve svých protisocialistických postojích dotáhl tak daleko, že emigroval do Kanady. Když se po nějakých 20 letech po roce 1989 vrátil, všechny nás překvapil změnou svých občanských postojů.
„Vy volové, jestli chcete poznat ten správný koncentrákový komunizmus, tak jděte do Kanady!“ Zprvu jsme to nechápali, ale polistopadovým vývoj nám rychle srovnal naše názory.
„Vy volové, tady se za reálného socializmu žilo náramně. Byla tady svoboda, demokracie a sociální zajištění rozhodně na nepoměrně vyšší úrovni než na Západě.“ Tak mluvil v soukromí. Měl obavy, že je všude sledován jako v Kanadě, a proto se vyhýbal stykům na veřejnosti. „Počkejte, až to sem přijde,“ říkával. „To budete koukat!“
Ačkoliv byl Tonda svým založením přírodní kulturista, nevyhýbal se ani tréninku našemu, nebo jógy. Byl snad prvním, kdo nám, a snad i k nám do republiky, přivezl z Kanady kompletní spisy Mantaka Chia v angličtině. Bylo to po roce 1989, kdy o něčem podobném neměl nikdo u nás ponětí. Spisy tohoto autora byly u nás přeloženy a vydány až o mnoho let později.
Tonda byl svým založením pionýr. Byl progresivně v čele v oblastech, kde normální občané zoufale zaostávali a zaostávají. Jak pionýr dokonce postupoval na Západ. Jako více z nás, dodržel svůj pionýrský slib.
Netvrdím, že mé vzpomínky na Tondu jsou zcela přesné, ale dal bych za ně ruku do ohně. Někdy snad z něj vytáhnu vzpomínky na Tondu ještě jiné a další. Totiž takové, které se týkaly naší angažovanosti ve cvičení, o kterých jeho známí a přátelé z občanského prostředí nevěděli a neví.
Vždyť jsem vám říkal, že Tonda byl svéráznou osobou, jakých dnes v stereotypním občanském klišé mnoho není.
Tonda byl nenápadný. Nepřišlo mu, že by měl svým zjevem nějak vynikat. Nesnažil se vynikat, odporovalo to jeho povaze. Na ulici byste jej nepoznali. Splýval s kolemjdoucími i okolím. Vypadal jako nějaký obyčejný důchodce, ale rozhodně jím nebyl.
Tonda vynikal silou. Již o jeho otci se vykládaly legendy, jaký to byl silák.