Abychom trochu přiblížili kontext doby, ve které poprvé vyšla kniha Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost v bývalém Československu (1969), ponoříme se do vzpomínek.
Rok 1969 byl následujícím po okupaci ČSSR spojeneckými armádami Varšavské smlouvy, což byl pro informaci mladých lidí pakt podobný našemu dnešnímu bratrskému spojenectví v NATO. Vlna heroického nadšení proti okupaci rychle opadla, a občané s překotnou ponížeností obnovovali své členství v KSČ, nutili své děti vstupovat do PO a SSM, a také sháněli Pragomixy, Škodovky, Jawy, garáže a chaty. V té době vyšla kniha Vzpomínky na budoucnost a způsobila obrovský intelektuální poprask.
Dospělí byli na jednou nějak moc chytří. Vše ohledně vědeckotechnického vývoje se zdálo být velice jednoduché. Socialistické hospodářství se osvědčilo. Po válce bylo rychle dosaženo vyšší technické i ekonomické úrovně. Asi nikoho z občanů by tenkrát nenapadlo, aby před rokem 1968 zůstal na Západě, kam se mohlo volně cestovat. Zejména zaostalé Rakousko k tomu nijak nevybízelo (1 Šilink stál 0,5 Kčs). Byl penicilín, kterým se léčily snad téměř všechny nemoci, a také DDT, které se sypalo na všechna kolektivizovaná pole.
Například, po vlivem zmíněné knihy se dospělí povznešené posmívali přemnoženým Indům, kteří trpěli hladomorem a nechtěli jíst hovězí maso z posvátných krav, které překážely v indických městech, a kteří jedli a čistili si konečník holýma rukama. Teprve nedávno bylo zjištěno, že kdyby si všichni Indové vytírali zadek toaletním papírem, že by na to možná bylo třeba dřevo ze všech stromů na naší planetě? A co by se asi stalo, jestliže by dnešních 1,3 miliardy Indů jedlo železnými příbory?
Posvátnost indických krav je i dnes pro většinu západních občanů nepochopitelnou hloupostí. V naší vyspělé západní kultuře se z hovězího skotu stalo pouhé hovězí maso. Všichni si již zvykli na surové zacházení s hospodářskými zvířaty, zatímco rozmanitost volně žijících zvířat byla morbidně zredukována na minimum.
Kráva je symbolem boha, božství či matky boží, která živí veškeré stvoření, proto je v hinduismu považována za posvátnou. Západ se tomuto uctívání pohrdlivě posmívá, protože principem jeho ekonomického růstu je vydojení boha až do krve a jeho ohlodání až na kost. Pozorným lidem není jistě nutné tento princip vysvětlovat, a u ostatních je to zcela zbytečné, ačkoliv jsou denně v nesčetných obdobách svědky i obětmi ekonomického vydírání (dojení).
Jednou z hlavních učebních látek na ZDŠ bylo téma slabikáře, že máma solí maso a že díky tomu Ema se má, nebo něco takového. Jednou z hlavních hodin biologie bylo zpracování krávy. Úplně všechno z ní lze totiž zužitkovat, podobně tak jako dnes u lidské mrtvoly.
Dejme tomu, že by Indové podle nás přišli k rozumu, zbavili se pověr a hladovění pomocí hovězí bílkoviny. Krávy překážející v ulicích indických měst by zmizely a počet Indů by se možná během jedné generace zvýšil na dvojnásobek. S vegetariánstvím by byl v Indii patrně konec, neboť veškerá produkce rostlinné hmoty by padla na krmení hovězího dobytka ve velkochovech. Bylo by asi nutné široce zavést výrobu a distribuci železných příborů, neboť maso při jídle je nutné krájet. Pokud by se používaly příbory z umělé hmoty, životní prostředí by se zamořilo plasty. Možná by vznikla i potřeba toaletního papíru.
Jedním z tehdejších vědeckých předpokladů, které Däniken uvádí ve své knize, je odhad růstu obyvatel na naší planetě v roce 2050, který měl činit 8,7 mld. lidí. Dnes v roce 2021 se odhaduje počet lidí asi na 7,5 mld. Pokud by růst nerušeně pokračoval dál, za 30 let by rozhodně nemohl činit oněch 8,7 mld., ale mnohem více.
Řešení problémů jejich umocňováním máme ve své povaze. Nikdy nemáme dost. Neustálé uspokojování stále rostoucích potřeb (zákon socializmu) a trvale udržitelný ekonomický růst (zákon kapitalizmu), to naše skutečné náboženství Západu. Zatím se přemnožení na naší planetě řeší dalším přemnožením. Ale jak se zdá, na Západě již tomu zvoní hrana.
Zajímavé je ovšem především Dänikenovo hlavní téma jeho knihy, kterým je otázka mimozemšťanů (nepozemšťanů). Byla to hlavně tato verze historie našeho vývoje napadající Darwinovu hypotézu přirozené evoluce, která způsobila onen zmíněný poprask na laguně západního veřejného mínění. Ale o tom třeba zase až příště…Je totiž velice sporné, kdo je vlastně člověkem, a kdo ve skutečnosti mimozemšťanem.
