Jedním z víceméně starých a známých problémů karate je tzv. přímý úder (jap. seiken choku zuki, angl. direct punch).
Jistě většinu cvičenců, zvláště sportovních karatistů, analytická problematika karate příliš nezajímá, takže cvičí a provádějí to, co jim servírují jejich cvičitelé, kteří jsou na tom podobně, a to často v tomto stejném stereotypním generačním sledu.
Většinu automobilistů také vlastně nezajímá kompletní znalost a výroba automobilu, ale jeho jízdní, užitkové a estetické vlastnosti. O jeho servis se stará autoservis, a o jeho jízdu dopravní pravidla provozu po dopravních komunikacích. A řidič, jako pouhý doplněk stroje, se pak může příjemně oddávat požitku z jízdy, zatímco nevědomky tělesně a duševně degeneruje hluboce pod úroveň stroje, který používá.
Podobné je to i s technickými prostředky karate nebo jiných cvičebních systémů. Jejich hrubé a povrchní používání vede k úpadku jak způsobu cvičení, tak jeho cvičenců. Málokoho z takových cvičenců pak zaráží, že jejich cvičební projev je v naprostém rozporu s jejich duševní, silovou i tělesnou činností a také i s prostředím, ve kterém je prováděn. To, že takové osoby něco jiného myslí a něco jiného provádějí, z nich dělá pouhé stroje ovládané cizí vůlí, o které obvykle nemají vůbec ponětí.
Abychom se vrátili ke karate, tak jeho každý cvik i cvičení je problémem (koan), jehož účelem není mechanické opakování cviků a omílání názorů předávaných ze starší generace cvičících na mladší, ale vývoj bytosti cvičícího i celé soustavy cvičení karate na vyšší úroveň. Jinak nemá význam se nějakým cvičením zabývat, neboť je pouhou marností zrozenou jenom pro marnost.
Mnozí cvičenci si přímost přímého úderu vysvětlují přímou dráhou úderové plochy (seiken) z nápřahu (hikite) do cíle, ale vůbec jim při tom nevadí pochybnost tohoto prostoduchého názoru, který zastávají ze svého nesprávného úhlu pohledu.
Při obvyklém pozorování se na správně provedeném přímém úderu nejeví zdánlivě vůbec nic přímého. Vše v karate i ve vesmíru se pohybuje po kruhových dráhách, a dokonce i samotný vesmír je přece zakřivený, tak proč je přímý úder uváděn jako přímý? Z jakého úhlu pohledu je vlastně přímý úder jako přímý nazýván a případně správně nazván? Že by se trestuhodně mýlili staří mistři karate, nebo naopak právě ti noví?
Jistěže lze zmíněný problém přímého úderu fundovaně vysvětlit. Ale cožpak takové vysvětlování vede k praktické způsobilosti přímý úder správně cvičit nebo provádět? Určitě tomu tak v obvyklém případě není. Teoretické vysvětlování pouze vede k posílení základní choroby západně civilizovaných lidí, o které většinou nemají vůbec žádné potuchy.
