Lidé se potřebují napřed zevně rozvinout a teprve potom by se měli rozhodnout, zda se budou pokoušet rozvíjet i vnitřně. Ovšem, pokud je ono zevní rozvíjení nespláchne do kanálu, jak se tak obvykle velice často stává.
Napřed je nutné překonat povahovou pasivitu (tamas) aktivitou (rajas), než je možné se orientovat výše ke světlým zítřkům. Aktivita (voda) má dvojí charakter, buď inklinuje dolů k pasivitě (zemi), nebo se vypařuje nahoru. V prvním případě dochází ke zneužívání nově nabytých či obnovených schopností.
Je to zcela obecný jev, zvláště u nás, že si potlačovaní jedinci stěžují na ty, kteří je potlačují, ale když se jejich postavení zlepší, když se vymaní z postavení potlačovaných, začnou nově nadmutí sobci vesele potlačovat potlačované, se kterými dříve sdíleli nešťastný osud. Důvodů se najde vždy dost.
Především, tací zrádci sebe i druhých získání nového lepšího postavení ve společnosti rádi přičítají výlučně svým zásluhám, a zapomínají na ty, kteří jim v jejich vzestupu pomáhali. A potom, celá ta ekonomická či pohlavně potravní pyramida civilizované společnosti spočívá na jednoduchém binárním kódu hostitele-příživníka, který je bytostně vetknut do každé buňky každého živého organizmu. Tak proč potom brát nějaké ohledy na druhé? Proč zpětně pomáhat druhým růst, když jsme sami nad ně vyrostli? To se jedinci s nově získaným sebevědomí jeví jako velmi hloupé.
Zevní rozvinutí spočívá ve výchově, vzdělání a výcviku. Nemůže se však ponechat žádné „náhodě“, tj. výchově v rodině, povinnému či dobrovolnému školskému vzdělání a již vůbec ne výcviku (tréninku), pokud jedinec již nějaký absolvoval. Vše se musí uvědoměle přebudovat a přestavět. Staré myšlení musí být nahrazeno novým.
Není to tak ovšem snadné, neboť staré prostředí takové snahy nehodlá vůbec nijak tolerovat. Takový jedinec musí žít minimálně dvojím životem. Musí se především zbavit monopolárního vnímání a myšlení, které jej nutí k reflexnímu chování a také k automatickému výběru libých vjemů, pocitů, požitku, myšlenek a jednání, a odmítání nelibých. Musí se zbavovat své manipulovatelnosti prostředím a zejména svojí povahou.
Všechno blouznění o nějakých spasitelích, mimozemšťanech a jiných dobrácích si musí odpustit. Musí se snažit pomoci si sám, a pak mu možná pomohou i jiní, včetně pomoci do hrobu. Víra v dobrý osud není špatná, ale pasivní očekávání obvykle žádné štěstí nepřinese. Minimálně je mu potřeba vhodně otevřít dveře. Osud přeje připraveným.
Tahat nepřipravené, zevně nerozvinuté osoby, k teorii i praxi vnitřního rozvíjení je krajně nezodpovědné. Je to dnes velice obvyklá zrádná léčka režimu, který láká, podtrhuje, zneužívá a ničí nerozvinuté lidi. Jistě znáte mnoho upřímných i komerčně zaměřených sebevědomých nadšenců a mnoho na trhu působících nejapných alternativních aktivit, které k radosti naivní veřejnosti působí zhoubně na vinici Páně.
Konec konců je to také dobře, neboť negativní zkušenosti tvoří základ zkušeností pozitivních, ale dohledný skutečně pozitivní účinek nelze v žádném případě očekávat. Je to předlouhá cesta davu trním opředená a v režii vlků v kůži beránčí.
