Zvláštní vlastnosti zpětného rázu

Praktické studium zpětného rázu je součástí vyššího tréninku v bojových uměních, která používají různých úderů a kopů k zasažení měkkého nebo tvrdého cíle.

Zpětný ráz je fyzikální jev, který uniká běžné pozornosti lidí, kteří se s ním nepřicházejí do styku při uvědomělé činnosti (tréninku, práci atd.). Odborníci umí sice sílu zpětného rázu u různých materiálů správně vypočítat, ale obvykle nejsou nijak schopní podstatu zpětného rázu pochopitelným způsobem vysvětlit, neboť nedosáhli poznání jeho podstaty.

Při experimentálním zkoumání si můžeme proces zpětného rázu obligátně definovat (1) subjektem, který jako příčina vyvolává akci mající při zasažení (2) objektu cíle za následek zpětný ráz jím způsobený, který touto reakcí odpovídá na akci. U těchto dvou členů obvykle subjektu přičítáme primární úlohu a objektu úlohu sekundární. Při bližším zkoumání však přidělení těchto úloh není tak jednoznačné.

Pokud by subjekt neměl smyslový vjem, zevně podanou informaci nebo paměťovou mentální představu o objektu, který by mohl zasáhnout, myšlenka o provedení akce by jej nijak nepojala. Z tohoto hlediska není subjekt tedy primárním členem celého výkonu, ale sekundárním, a objekt je členem primárním.

Popsaný experiment je typicky reflexního charakteru. Reflexní interakce mezi objektivní realitou a vědomím, jsou až na několik výjimek životní náplní i údělem celého lidstva, kterého se nedokáže za žádnou cenu nijak zbavit. Nakonec mají svým způsobem pravdu materialisté, kteří vědomí zanedbávají, jako nepodstatnou funkci hmoty, a kteří tvrdí, že všechno je pouze jenom hmotou, která vykazuje pohyb, změny a interakce sama se sebou.

Zločincům vlastně nemůžeme nijak vyčítat jejich zločinné chování, neboť pokud by neměli objekt svých zločinů, žádné zločiny by páchat nemohli. Za chování zločinců z tohoto hlediska tedy mohou objekty jejich zločinů, kterými jsou tzv. dobří lidé a jejich vlastnická touha a majetek.

Pokud by dobří lidé žádný majetek neměli a vlastnickou touhou netrpěli, rozhodně by nemohli být takovými objekty zločinů, jako když soukromý majetek a vlastnické tužby mají. Pokud by nebyli dobří lidé, zločinci by neměli nikoho, koho by mohli okrádat, vykořisťovat, trápit a zabíjet. Zločinci by se mohli klamat, obelhávat, podvádět, okrádat a zabíjet pouze sami mezi sebou. Nestranný pozorovatel při sledování naší moderní vyspělé civilizované společnosti se nemůže ubránit dojmu, že tomu tak již dávno je.

Většině lidí připadají takové úvahy jako velice hloupé, neboť sami sebe pokládají na nehloupé a chytré. Zločinci je ovšem v takovém hloupém přesvědčení z pochopitelných důvodů utvrzují, což je dobrým lidem příjemné a budí to u nich důvěru ve zločince. Nakonec, zločinci nejsou zločinci, dobří lidé nejsou dobrými lidmi, ale naopak.

Zločince považujeme při jejich zločinné činnosti za subjekt aktivní a jejich oběti, kterými jsou dobří lidé, za objekt pasivní. Zejména zločinci ze svých osobitých důvodů tuto iluzi v dobrých lidech udržují. Ze studia zpětného rázu však vidíme, že toto dělení je relativní, a že je provedené na základě určitého kritéria, které má rovněž relativní povahu. Pokud si nenalejeme čistého vína, nemůžeme se nijak divit, že za několik tisíc let naší prohnané západní morálky, kultury a civilizace, jsme dosáhli pouze bezbřehého primitivního barbarství. Že jej zdánlivě humánním způsobem maskují vyspělé digitální technologie, tím hůře.

Reflexní reagování je předmětem praktického studia vyšších úrovní tréninku, ke kterým se většina sportovců a cvičenců pro své přízemní zájmy nikdy nedostane. Je tomu tak rozhodně zcela správně. A citovat slova klasiků, kteří nabízejí řešení uvedeného problému reflexního reagování, z těchto důvodů raději neuvádíme. Pokud někoho jejich vyjádření zajímají, může si je dohledat sám. Vlastně tak po této výzvě jako mechanický reflexní ráz sám neučiní.

Při případném experimentálním zkoumání uvedeného problému, není rozhodně potřeba do něčeho nebo někoho mlátit a kopat. Stačí k tomu mnohem šetrnější pokusy, například mírné poklepávání na nějaký materiál, nejlépe pevný.

(Mimochodem, pokud takové poklepávání někomu připadá hloupé, tak například poklepávání na akupunkturní body je součástí tradiční čínské medicíny, a ta se u nás na Západě nazývá reflexní terapií. A stará čínská medicína není rozhodně nijak hloupá, neboť pojímá zkušenosti a poznatky posbírané skutečně dobrými lidmi za více jak 3000 let.)