Jeden z čtenářů našich webových stránek projevil zvláštní zájem. Týká se organizace individuálního tréninku. Vyrovnat se s jeho dotazem, není vůbec nijak snadné. Navíc, když zrovna v jeho případě není nutné něco takového příliš radit. Položil si totiž základní otázku tréninku sám, a tím snadno odhalí i správnou odpověď.
Ačkoliv mám pocit, že cokoliv na stránky dávat je marnost nad marnost, možná by nakonec někteří, včetně mne, uvítali úvahu o tom, jak si organizovat cvičení, aby se člověk dostal postupně ke všem jeho důležitým složkám.
Na našich stránkách bylo postupně za mnoho let uveřejněno veliké množství příspěvků, které se všechny přímo či nepřímo týkaly námětů cvičení a jeho organizovaní. Příliš velký pozitivní účinek však nikdy nepřinesly. A je otázkou, zda další úvahy podobného typu nejsou spíše jen dalšími hřebíky do rakve tréninku.
Vzdělaní a civilizovaní lidé jsou si až příliš jisti tím, že jsou v pořádku, zejména duševně, ale obvykle i tělesně. Toto jejich přesvědčení je podvědomého charakteru, a na úrovni konvenční reality jejich nevšímavosti nijak nevadí, ačkoliv se stále přesvědčují o jeho nedostatečnosti i opaku. Cvičenci hledají v tréninku všechno možné, jenom nikoliv to hlavní, co se jich tolik bytostně týká, ačkoliv jim to případně jejich způsobilí cvičitelé často zdůrazňují.
Je známým faktem, že podvědomé přesvědčení o pozitivní kvalitě vlastní psychosomatické kondice rychle narůstá spolu s opadáním intenzity tréninku a procesem bytostného úpadku (degenerace). Správně vedený a pravidelný trénink uvádí cvičícího do reálné skutečnosti a staví jej na vlastní nohy a pevnou půdu pod nohama. Neustále totiž přesvědčuje cvičícího o vlastní morální, motivační, mentální i fyzické nezpůsobilosti, a o naléhavé potřebě tuto nedostatečnost řešit správným tréninkem.
Pokud cvičence někdo na příkladu druhých ohleduplně nepřímo upozorní na jejich bytostné indispozice, nepovažují se za jejich nositele. Pokud je někdo na tyto upozorní přímo, tak se cvičenci ohrazují, urážejí i zlobí, a jejich indisponovanost se ještě více posiluje a utvrzuje.
Jiné mnohem lepší metody nelze bohužel v dnešním společenském zřízení použít, aniž by došlo ke střetu se zákonem. Široce pojaté úsilí, které by postupně vytvářelo příslušné podmínky pro vhodný individuální postup, nelze v současné době aplikovat. Nejsou k dispozici, neboť oni přemnozí cvičenci, kteří se s takovým projektem setkali, jej celá desetiletí zarputile odmítali.
U většiny tedy nezbývá než fatalisticky čekat na syrové utrpení, které jedině takové překážky dokáže bolestivě odbourat, nebo v ojedinělých výjimečných případech hledat nějakou sebekritickou či sebepozorovací metodu, která by vyloučila nepříjemnou kritiku a omyly ze strany druhých. Tato metoda je navíc vhodná v dnešní době, která oplývá nebývalou intenzitou mediální manipulace veřejného mínění.
Každý cvičenec si může vybrat nějaký cvik, který jej zajímá, a jeho procvičováním jej prakticky studovat až na jeho samotnou podstatu, a přitom brát případný širší rejstřík jiných cviků a cvičení jako cvičení a cviky doplňující, vyrovnávací a kondiční.
Vhodné je nejprve začít uspořádáváním podmínek a režimu svého občanského a osobního života, a pokud lze i případného života rodinného. Pořádek zjednodušuje život a vytváří volný čas, a úklid přináší vhodný klid.
Při procvičování vybraného cviku postupujeme klasickým cvičebním postupem (zadáním), který postupně pojímá tělesnou, silovou a duševní kázeň. Toto zadání může přivodit svůj nečekaný výsledek, ale pokud k tomu nedojde, již jakákoliv snaha zvládnout to samotné zadání je velice přínosná.
